O Menhirech
Jedná se o umělecký počin inspirovaný legendami a mocí pravěkého umění. Menhir je ve své podstatě vztyčený kámen (ve Védách Stambhah, v Bibli Masseba) a je objektem pravěkého a starověkého umění, jehož idea se vrací do obliby spolu s návratem k přírodě a narůstající mnohou zkušeností citlivých jedinců s kameny a stupňující se vírou ve změnu člověka skrze navzájem propojenou síť megalitických pamětihodností v magické krajině.
Při tvorbě Menhiru nebo díla sestávajícího z více menhirů a kamenů jsme inspirováni, jak dostupnými prameny o významu Menhiru pro starověkého člověka (Bible, Védské hymny, tabulky z města Ugaritu), tak archeologickými vykopávkami, historickými souvislostmi, vazbami pravěkého člověka na očím viditelnou i neviditelnou přírodu a tradicemi a přímými intuitivními inspiracemi díla pro konkrétní místo.
Materiály námi používané při tvorbě tohoto uměleckého objektu užitého umění nejsou přesnou kopií starověkého postupu, ale odpovídají době měděné a bronzové (měděné spirály a objekty, mozaiky z polodrahokamů, vybrané kameny samotného tělesa Menhiru, výběr místa s geniem loci neboli vůní tajemna)
Menhiry mohou být ozdobou parku města, obce, dominantou kopce, strážcem pramenu, jezer a břehů řek. Jsou místem pro relaxaci, meditaci, usebrání se, vnímání jiného druhu bytí, než je konzumní koloběh, zdrojem zamyšlení nad původem a kořeny civilizace značné části Evropy a přední Asie.
Menhiry jsou tak pro nás branami do jiného času světa, jiné dimenze bytí, návratem ke kořenům nejstaršího spojení mezi nebem a zemí, kdy umění, filosofie, víra a počátky véd od sebe ještě nebyly odděleny a člověk prožíval jednotu mezi sebou a přírodou viděnou a tušenou, kterou lze v dnešní době prožívat skrze intuici z času dávných zřeců (těch, kteří zří pravdu).
České kotlina připomíná kruh, kromlech, gilgal (od tohoto slova je odvozena Galilea) a prokazatelně je zvláště na severozápad a jih od Prahy ozdobena pravěkými obelisky (Klobuky, Slánska hora, Dolní Chabry v Praze…), jež se nedají datovat, ale nejspíš budou pocházet z předkeltské a rané protokeltské kultury Knovižské doby bronzové (1200 až 800 př.n.l.).
Kromlech objevený u Cehnic v jižních Čechách je výjimečně datován a pochází z této doby, Menhir se znakem slunečním z mohyly v Žerčicích u Jizery je zase z doby kolem roku 1650 – 1550 př. n l.
Z původních Menhirů doby bronzové se asi na našem území dochovalo jen torzo původní sítě oživených kamenů dávnověké víry prakeltských, venetských a jiných kmenů.
Bezesporu však určitým způsobem navazujeme na Evropské pravěké dějiny, naše domácí historické tradice a víry v Menhiry, jako jakési antény napojené na věčnost, přestože původní síť těchto památníků a nositelů daru osvícení, pro vnímavé duše tehdejší doby, je narušena a zmizela z mnohých míst naší krajiny. Leckteré megalitické památky vzaly za své v době posledních dvou set let.
Menhiry jsou výzva, protože doposud náleží mezi velké otazníky dějin lidstva, což dokládají tisíceré teorie jejich účelu.
V písemných pramenech se lze okrajově mnohé dozvědět studiem biblických, fénických a někdy i védských pramenů, šamanismu a rituálů přírodních národů. Menhiry můžeme dělit na kameny života, kameny smrti a kameny věčnosti, či-li na nositele přízně pro lidský svět, brány do jiných úrovní bytí a památníky význačných předků a mudrců.
Můžeme se ptát, zda je tu opravdu nějaká neznámá moc mezi nebem a zemí, jež dává Menhirům jejich přitažlivost nebo je to podvědomá vazba na kámen a přírodu, zda zde hraje roli pouhá víra v moc kamenů, či že se jedná o dosud neprozkoumaný jev. Nelze jednoznačně odpovědět. Při tvorbě dochází k propojení více faktorů, které pracují v součinnosti. Věříme však, že Menhir je pevným bodem, symbolem jistoty a stability v časech proměnlivého počasí všech principů naší civilizace a potažmo i našeho individuálního bytí.
Menhir je pevný bod mezi vlastí a člověkem, mezi nebem a zemí a jako takový je oporou v nejistotě života a potažmo je silným tvůrčím podnětem a branou k transformaci vědomí.
Proč by tedy moderní člověk nemohl hledat a využívat místo pro své vlastní povznesení, proměnu aury krajiny a sebehledání nového smyslu života pomocí času stráveného v blízkosti pevného znaku kamene, skály věčného hledání?
